Mikulášská nadílka

Letos byl Mikuláš do posledních pár dní záhadou, jestli se vůbec uvidí s dětmi? Jestli andílci přiletí a nebudou se bát toho známého viru, protože tam u nich v nebíčku jsou všichni poslušní a nosí andělské roušky, nebo mají velké rozstupy, takže u nich v nebi se ničeho bát nemusí. Mikuláš se však bál, protože je už starý. Přesto si řekl, že když byly děti teď tak dlouho doma, bylo by vhodné pochválit ty, které pomáhaly maminkám a tatínkům a také pečlivě dělaly všechny úkoly včas. A naopak ty, které zlobily rodiče by bylo třeba postrašit čerty. Po tom, co se Mikuláš podíval ve velké knize pochval a hříchů na Základní školu Dolní Věstonice, uviděl spoustu snaživých a hodných dětí, které si zaslouží odměnu. Avšak některé starší děti, především kluci, si vedou ve sprostých slovech, odmlouvání a lhaní. Však si Jirku málem odnesli! Některá děvčata zase prý hodně pomlouvají! To se nedělá! Však čerti si na vás dají pozor. Nejhodnější jsou však ti nejmenší a nejstatečnější pak naši prvňáčci. Šikovné děti neztrácejí čas jen na mobilu, ale vyběhnou ven, na hřiště si zakopat, nebo když je sníh, tak postavit sněhuláka a uspořádat sněhovou koulovačku! U prvňáčků však musíme zmínit jednoho andílka, který moc pomáhá mamince, je to naše usměvavé sluníčko i když nad ním lítá nějaký ten mráček životní zkoušky. Dáváme si však na vás ostatní také pozor! Pilně se učte a snad se uvídíme i příští rok.

Pomocník, který je jednou nohou v nebi a jednou v pekle - alias Verunka Kovaříková