Pevnost Boyard

Poslední zářijový den prožily děti ve znamení pevnosti Boyard. Paní učitelka Zvěřinová přišla s tímto zajímavým nápadem pro další „noc ve škole“. Děti se velmi těšily, takže jsme nemohli otálet se začátkem programu.

Soutěžící byli rozděleni na dvě družstva, která se vydala na cestu k získání čtyřech klíčů. Postupně se snažili splnit všechny úkoly, které na ně čekaly. Jako například vylovit klíče ukryté v lahvích s podivnými lektvary. Obě skupiny bojovaly s nadšením, ovšem jeden klíč se jim nepodařilo získat, obětovali proto každé družstvo jednoho člena do vězení pevnosti. Ostatními klíči děti otevřely papírovou truhlu a vyrazily získávat tři indicie. Musely projít labyrintem s páskou na očích, procvičit paměť při sestavování stejné řady barevných „kamínků“. Třetí indícii si děti musely zasloužit vyřešením těžké hádanky, se kterou na ně čekal ve věži otec Fura. Nedočkaví soutěžící se vrátili s nápovědou napsanou na svitcích ohořelých listin na místo, kde měli poskládat správné heslo. Napětí se stupňovalo, když děti čekaly, zda našly správné řešení a zda objeví poklad. Bonbonový déšť odnesl všechny pochybnosti pryč a oba týmy si mohly osladit radost z vítězství.

Díky žákům z vyšších ročníků, kteří při plnění úkolů ochotně asistovali a v neposlední řadě panu Františkovi, našemu bývalému panu školníkovi, který se rád angažoval v roli otce Fury.

Po náročné soutěži dětem vyhládlo, takže přivítaly táborák a opečené špekáčky do nich jen padaly. U ohně jsme se potěšili písničkou a vydali se na cestu odvahy provázení světlem svíček. Podpisy na listině ukázaly, že se všechny děti dostaly až na konec cesty. Našly zde vzkaz, kde jim přál otec Fura dobrou noc.

Ráno se děti posilnily sladkou snídaní a těšily se, jak doma povypráví o pevnosti Boyard.